Stop feminismu!

pondělí 20. červenec 2009 08:00

  Teda já vám něco řeknu. Od plic. Odhalím svůj postoj k feministkám a antifeministkám...

 

Byla jsem vyzvána jednou čtenářkou, abych se vyjádřila a sepsala svůj názor na její stránky, kde tepe do feministek. No. Abych vám nalila čistého vína, milí čtenáři, až do téhle chvíle jsem se nezabývala  otázkou feminismu, zdá se, že palčivou, a stejně tak ani otázkou antifeminismu, palčivou neméně. I zasedla jsem a začala přemýšlet, kde začít, jak uchopit problém, abych tak řekla, přímo pod krkem. Tak zaprvé si musím ujasnit: jsem feministka nebo antifeministka? No? Že jsem žena, to vím takřka od samého prvopočátku. Už tatínek mi říkal, že jsem jeho nejkrásnější holčička a to dokonce i v pubertě, kdy jsem vypadala fakt děsivě a nosila na sobě modely, hraničící se zdravým rozumem a maminka šílela, říkal tatínek vždycky (vždycky!) že vypadám moooc pěkně a že mi to sluší. Takže s tímhle problém nemám, odjaktěživa jsem holka.

Můj vztah k mužům je už od útlého mládí veskrze pozitivní. Moje první láska se jmenovala Aleš Turek, jemu bylo šest a mně pět. Náš hluboký vztah byl násilím přerván přestěhováním rodiny Turkových neznámo kam. Aleš byl vzápětí nahrazen spolužákem v první třídě Jindřichem Hrnkem. Naše city byly rovněž oboustranné a projevovaly se zejména tím, že mi Jindřich nosil aktovku. A mně, považte, se to líbilo, ba mi to lichotilo! Taky jsem se neúčastnila her na vojáky, tolik oblíbených mezi mými spolužáky i spolužačkami, potomky důstojníků z místní posádky. Příčilo se mi mlátit se navzájem. Takže feministkou jsem ve svých šesti letech určitě nebyla... Na druhou stranu jsem celé dětství kamarádila s klukama a hrála s nimi fotbal. Že by stopa feminismu?

Když se to tak vezme kolem a kolem, chlapům jsem schopná odpustit mnohem víc než si zaslouží. Mám prostě chlapy ráda. Tedy, pokud jsem byla mladá kočička, mělo to jaksi mnohem větší dopad než teď, kdy těžko oslním kotěcím tělíčkem a svěžími myšlenkami. Na chuť ženám jsem přicházela postupně, začala jsem objevovat kvality kamarádek a jejich důležitost v mém životě, kde dříve nebylo pro ně místa. Tady a teď vám můžu sdělit, že moje kamarádky pomalu, ale jistě zabírají čím dál víc prostoru v mém srdci, dříve určeného výhradně mužům. Jo. Jestli to ovšem není z nouze ctnost, že jo. Tak nad tím se tedy taky musím zamyslet...

Výsledkem mého hlubokého zamyšlení je zjištění, že to není z nouze ctnost, ale zkušenost! Prostě zralá ženská je bezva, obzvlášť když je to moje kamarádka, jíž se můžu svěřit a postěžovat si a ona mě nejen pochopí, ona je na tom kolikrát hůř než já! Chlapovi, když si postěžujete, tak pokrčí rameny a utrousí: „Hmm, no jo, a co bude k večeři?"

Nějak jsem se do té upřímné výpovědi, jaký že mám názor na feminismus a antifeminismus, zamotala, a výsledek žádný. Ani já, ani vy nevíte, jestli teda jsem nebo nejsem feministka, respektive antifeministka. A víte co? Mně je to jedno. Já nemám ráda extrémy, nelíbí se mi vyzdvihování jedné skupiny nad druhou, takové to zviditelňování a chlubení se svou orientací, ženskostí, neženskostí, mužstvím, zženštilostí,  svalama, íkvé, vzděláním či buranstvím, prostě, moji inteligentní čtenáři mi jistě rozumí.

A můj názor na feministky a antifeministky? No, když mě plácne po zadku pěknej chlap, dělá mi to dobře. Ale když mě plácne ukoptěnej chudák, tak mě to naštve. (S tím plácnutím to berte jako příklad, docela dobře to může být přednost ve dveřích, pochválení nového účesu, nebo tak nějak). Takže názor je jasný: plácat mě může jenom chlap, co se mi líbí!

Ke stránkám čtenářky antifeministky můžu podotknout tolik: nějak jsem nebyla schopná ty články dočíst, stejně tak ovšem ani články feministek. Není to moje parketa. Člověk má být rád na světě a zbytečně nebádat a radši se snažit neuškodit jiným, že jo.

foto v perexu: Google

Zuzana Zajícová

VeronikaJsem na tom úplně stejně,14:5521.7.2009 14:55:11
SvatavaDíky i za mě,08:4321.7.2009 8:43:47
ANanakOmluva20:1220.7.2009 20:12:56
HanIsmy a antiismy16:3220.7.2009 16:32:06
ANanakTak co mám dodat...15:4420.7.2009 15:44:00
Lída V.Takhle nějak uvažuji i já.15:0320.7.2009 15:03:10
NULIÓ, jak jsem na sebe hrdá!14:2820.7.2009 14:28:07
EvaMila Vivian,13:0820.7.2009 13:08:09
Vivian DarkFeminismus11:5220.7.2009 11:52:26
shSouhlas11:3820.7.2009 11:38:17
seniorJak se někde objeví cokoliv11:2720.7.2009 11:27:51
Mirek T.Zuzanko,11:1520.7.2009 11:15:15
TausretSkvělý článeček,10:2020.7.2009 10:20:27
RudolfDíky za pmoc..10:0120.7.2009 10:01:25
StandaSkoda pani Zajicova09:4120.7.2009 9:41:18
zuzanamilý pane Kouřile, pane seniore a Naďo,09:2520.7.2009 9:25:09
NaďaNapsala jsi to09:0520.7.2009 9:05:19
Josef KobylkajDnes jsem vstával poněkud dříve než obvykle08:5820.7.2009 8:58:51

Počet příspěvků: 22, poslední 21.7.2009 14:55:11 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Zuzana Zajícová

Zuzana Zajícová

Píšu o všem možném a činí mi to radost. Snad se moje texty budou líbit případným laskavým čtenářům. Pokud chcete i nadále sledovat moje blogy, musíte se podívat na iDnes. Tam mě najdete...

Snažím se vydržet a ve zdraví přežít úskalí středního věku. Své blogerské schopnosti jsem zúročila v knihách Nezbytné pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i s prachama, Drsný život zralé ženy a nejnověji Tančím u tyče. Lze zakoupit nebo objednat, vydalo nakladatelství Akcent http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.