Je nám pětadvacet

pondělí 9. prosinec 2013 09:00

Naši sbormistři Zdena a Vláďa
fotky L. Kovanda

Jako by to bylo včera, co jsme oslavili dvacetiny…jenže čas letí a než jsme se nadáli, je tady další výročí: pětadvacet let, nebo chcete-li, čtvrt století našeho smíšeného sboru.

V životě člověka jsou pětadvacáté narozeniny přechodem z mládí jankovitého v mládí zodpovědné. Tedy jak u koho. U sboru to neznamená vlastně nic. Sbor je totiž věčně mladý, bez ohledu na datum narození. Těch, kdo stáli na samém počátku zrodu, už není mnoho, za těch pětadvacet let sborem prošla řada lidí a ti, kteří dnes slaví výročí, jsou členy Gaudia různě dlouhou dobu. Gaudium je jen jedno. Jedna velká gaudiácká rodina.

Rozdíl mezi rokem jedna a rokem dvacet pět je v množství not. Jeden každý gaudák má doma vysokou hromadu materiálu, důkaz, že sbor je pilný, zkouší pořád něco nového, klade si různé cíle, a repertoár tak za ta léta narostl do úctyhodných rozměrů. Někteří jedinci mají noty v mnohem vyšší hromadě než je nutné, jelikož si zhusta nepamatují, které noty mají a které ne a neustále se dožadují doplnění not zdánlivě chybějících. Vím, o čem mluvím. I já jsem mnohdy překvapená, když v mém notovém archivu naleznu některé kousky víckrát.

Na výroční koncert a následnou oslavu jsme se připravovali velmi zodpovědně a pečlivě. Od samého počátku roku 2013 jsme přemýšleli, vymýšleli, plánovali.  Co zpívat, kde zpívat, koho pozvat, co k pití, co k jídlu a hlavně kde na to všechno vzít.

Naštěstí máme Vláďu a Zdenu, neúnavné naše sbormistry. Taky máme výbor a taky všechny ostatní  gaudiáky; proto bylo jasné, že akce, ač náročná, prostě musí dopadnout skvěle. Zbývala jen maličkost: vymyslet, co budeme zpívat a naučit se to. Zbytek bude brnkačka!

Čas kvapil. Repertoár na výroční koncert byl vybrán, nápady, jak pojednáme občerstvení, výstavu k výročí a další nezbytné úkoly, se cizelovaly, a datum se blížilo rychlostí nevídanou.

Nastala doba nejtěžší. Hlavně pro Vláďu a Zdenu. Co jim jen dalo úsilí nám, sborovým zpěvákům, natlouct do hlav všechny ty skladby! Když už se zdálo, že jsme na dobré cestě, další zkouška ukázala, že ta cesta je pořád trnitá. On ten Dvořák to s tou přírodou myslel dobře, ale naučit se to k plné spokojenosti Vláďově bylo někdy nad naše síly. Takový Mozart se svou Korunovační, to byla zase zkouška nervů pro Zdenu. Naštěstí jsme si mohli všechno vyzkoušet před obecenstvem ještě před slavným výročním koncertem, jak nám to půjde, a kupodivu se to docela začalo dařit. Žitné pole nám, pravda, pořád drhlo, ale Vláďa nám při poslední zkoušce promluvil do duše, ba co dím; vyčinil nám a pohrozil, že nebudeme smět mít noty. To stačilo, aby se celý sbor vrhl na domácí samostudium. Výsledek se dostavil. Při generálce to vypadalo slibně!

To by nebylo žádné výročí, kdyby se taky pořádně neoslavilo. Úkoly byly rozdány a prakticky celý sbor přiložil ruku ku společnému dílu. Zajištěny byly chlebíčky, sladké i slané dobroty, pití co hrdlo ráčí, gaudiáci, vlastnící odrostlé potomky, dodali hostesky a obsluhu bufetu, byl zajištěn sud piva, pípa i odborná obsluha.

Několik pilných členů dlouhou dobu shromažďovalo, tisklo a následně posílalo fotografie a materiál koordinátorovi výstavy, speciálně vymyšlené k výročí. Pozvánky vyvedené v barvě na křídovém papíru byly distribuovány.

Náš sbor byl připraven.

Ovšem jen Zdena a posléze i my ostatní jsme věděli o nástrahách a nečekaných překážkách. Jen my jsme věděli, že přestávka mezi dvěma částmi koncertu musí být tak dlouhá, aby dirigent, jenž v druhé části koncertu dirigoval Mozartovu Korunovační, stačil doběhnout z koncertu jiného, který byl v Dejvicích. Že sólista, zpívající basový part, je na soutěži v Pardubicích a jeho účast  na našem koncertu je značně nejistá. O přestávce si nic netušící přítomní diváci a posluchači prohlíželi výstavu k výročí sboru a my, zasvěcení, jsme vyhlíželi našeho milého dirigenta a sólistu. Naštěstí to oba stihli a druhá polovina koncertu mohla začít.

Kostel svatého Salvátora opět jednou zažil vydařený koncert. Celý sbor a pozvaní hosté se posléze odebrali noční Prahou do Michnova paláce, aby náležitě oslavili slavné sborové výročí. Hostů se sešla celá řada, stoly se prohýbaly, sklenice se blýskaly, promítalo se, vzpomínalo, zpívalo a vůbec se vespolek všeobecně radovalo.

Náš sbor Gaudium opět dokázal, že je jednou velkou rodinou, kde se mají všichni rádi, pro společnou věc dokážou prakticky cokoliv a že je nám všem spolu prostě dobře. Proto vzhůru do dalšího čtvrtstoletí a ať je nám spolu pořád tak hezky, jako dosud!

vyroci.jpg

Mozartova Korunovační mše byla vrcholem večera.

oslava.jpg

 Některé kamarádky ze sboru se fakt překonaly...

fotky L. Kovanda

Zde odkaz na zkoušku a oslavu, autor Ota Wagner:

https://www.youtube.com/watch?v=cB8_H08Fy7w

 

 

 

 

 

Zuzana Zajícová

Jirka B.Paní Zuzano, pro mne je gaudium,08:4410.12.2013 8:44:09
NULINádherný věk, pětadvacet;07:3010.12.2013 7:30:38
Marek TrizuljakGratuluji ke krásným pětadvacetinám17:569.12.2013 17:56:45
Ivana F.Ztotožňuji se s příspěvkem Nadi,16:439.12.2013 16:43:52
Jan KouřilMilá altiastko Zuzano Zajícová,13:499.12.2013 13:49:53
Naďa DéPustila jsem10:549.12.2013 10:54:05

Počet příspěvků: 6, poslední 10.12.2013 8:44:09 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Zuzana Zajícová

Zuzana Zajícová

Píšu o všem možném a činí mi to radost. Snad se moje texty budou líbit případným laskavým čtenářům. Pokud chcete i nadále sledovat moje blogy, musíte se podívat na iDnes. Tam mě najdete...

Snažím se vydržet a ve zdraví přežít úskalí středního věku. Své blogerské schopnosti jsem zúročila v knihách Nezbytné pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i s prachama, Drsný život zralé ženy a nejnověji Tančím u tyče. Lze zakoupit nebo objednat, vydalo nakladatelství Akcent http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.