Něco málo o jaru

pondělí 5. květen 2008 07:17

  Tak je to tu. Dočkali jsem se. Přežili jsme zimu a hup rovnou do bujení, množení, kvetení, sázení, rytí, pletí, sekání. Oprášit gril, vytáhnout sekačku, slunečník, měsíčník, větrník…

 

Co to kecám! Chtěla jsem napsat hlubokou úvahu o jaru a koukám, sklouzlo to, můj milý čtenáři, jen do takového plácání a házení slov na papír. Kde se mi tam probůh vzal ten měsíčník a větrník? To jsem z toho vážně jelen. Ještě že nemusím psát za peníze. Normálně mě nic nenapadá. Venku to všechno  pučí a voní, měla bych mít inspiraci jen se kouknu nebo nadechnu - a nic. Od dubna v zahradě naproti zpívá slavík; jde mu to teda parádně. Snaží se celou noc a k ránu ho vystřídá hromada konkurentů a já jen ležím, poslouchám jako u vytržení - a nic. Žádná romantická souvětí ze mě nevypadnou.

Ráno se vyloudám na zahradu plnou kytek a kvetoucích jabloní, šeřík voní a včely bzučí, Mourek honí v lepším případě motýly a v horším myši, plete se mi pod nohama, kníračka Beruška je rozpláclá na sluníčku a já nic. Hlavu mám prázdnou, papír taky, nejradši bych jen tak seděla a koukala na tu krásu kolem a nic jiného nedělala, obzvlášť bych vynechala psaní.

Celý den si lámu hlavu a marně lovím v chabé paměti nějakou veselou nebo zamilovanou májovou historku, ale zdá se, že kromě toho, že jsem se v květnu narodila, se mi nic v nejkrásnějším měsíci nestalo.

Každý autor určitě zažil ten strašný pocit, že ze sebe nic nevydoluje, že ho už nic nenapadne. A je to tady, milí chápaví čtenáři. Jaro máme v plném rozpuku, múzy by měly svištět kolem mě jak mouchy.... vlastně včely, to je romantičtější a ještě líp - jako motýli. No a klidně se někde flákají a na mě se vykašlaly. Nesviští.

 Zato každý den tahám Mourovi klíšťata a rvu plevel. Co je na tom romantického? Nic. Taky píšu do kroniky a smolím do časopisu Panenské rozhledy, ale na to múzy nepotřebuju. Jediné, co mě napadá v souvislosti s láskou nebeskou, je moje pozdně romantická love story v Paříži, ale to bylo na podzim. Takže to balím, jdu ohnout hřbet na latifundie a múzy si můžou trhnout nohou. Asi někde tokají, mršky. To bych jim tak ještě odpustila. Taky bych tokala. Jenže já už jen tak kvokám. A plácám. Tak radši pro dnešek končím....

Zuzana Zajícová

EvaJeště bych paní Naďu doplnila:00:016.5.2008 0:01:38
Josef Hejna,,,vždyť je to všechno zas navlas tak20:465.5.2008 20:46:35
Mirek T.Tok, tok, tok...16:445.5.2008 16:44:05
vozíčkářkapodobné11:435.5.2008 11:43:28
nick EleonoraJo, jo, teplo se vrací10:235.5.2008 10:23:35
Eva S.Pekne jste to napsala08:495.5.2008 8:49:43
Naďa Dubcová******************08:015.5.2008 8:01:03

Počet příspěvků: 7, poslední 6.5.2008 0:01:38 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Zuzana Zajícová

Zuzana Zajícová

Píšu o všem možném a činí mi to radost. Snad se moje texty budou líbit případným laskavým čtenářům. Pokud chcete i nadále sledovat moje blogy, musíte se podívat na iDnes. Tam mě najdete...

Snažím se vydržet a ve zdraví přežít úskalí středního věku. Své blogerské schopnosti jsem zúročila v knihách Nezbytné pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i s prachama, Drsný život zralé ženy a nejnověji Tančím u tyče. Lze zakoupit nebo objednat, vydalo nakladatelství Akcent http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.