Drama na vsi

pondělí 3. prosinec 2012 09:00

Před zimou je třeba doplnit zásoby. To dá rozum. Před zimou se taky musí každý postarat, kam by hlavu složil. To dá rozum.

Naše Minda je proslulým lovcem hlodavců, široko daleko jí není rovno. Denně skolí klidně i čtyři kousky, což je, jak uznáte, dost vyčerpávající záležitost, vyžadující značnou bdělost a ostražitost. A tak není divu, že jednoho podzimního dne jeden ten úlovek unikl, když ho zrovna nesla ukázat nám domů. Malá myška bleskurychle zmizela v útrobách kuchyně a Minda, místo aby se za ní vrhla, otráveně se otočila a šla si na zahradu pro myšku jinou. Myška se zaradovala, že našla před zimou tak pěkné bydlení, a už u nás zůstala. Naše lovkyně Minda i kotě Sisinka usoudily, že je to další obyvatel naší domácnosti a přítomnost hlodavce je vůbec nevzrušovala. Myška preferovala sladké, nepohrdla ani žvýkačkami. Mně osobně myši nevadí, jen musí bydlet venku a ne v mé kuchyni. Zakoupila jsem tedy pastičku-domeček, dovnitř nastražila fidorku a očekávala, že se myška chytí. Hodlala jsem ji vystěhovat zpátky do pole. To jsem sice hodlala, leč myška odmítla spolupráci. Tvrdohlavě si budovala hnízdečka v různých koutech kuchyně a já je stejně tvrdohlavě likvidovala.

Mezitím i můj manžel seznal, že zima je na krku a že by se patřilo narvat mrazáky pořádnou flákotou. Na několika místech utrousil, že nutně potřebuje králíka. Hádejte, kolik se nám jich najednou sešlo! Devět! Devět králíků během jednoho týdne…jednoho jsem udělala na smetaně, pak byla restovaná jatýrka na rozmarýnu a česneku, kýbl polívky a ostatní jsem narvala do mrazáku. Zima může přijít, myslela jsem si. Jenže si to nemyslel můj křeček, pardon, manžel. Jelikož je nimrodem, opatřil minulý pátek kance a srnu. Kanec šedesát kilo, srnka pak kilo šestnáct.

Víkend je v háji, budeme mít zabíjačku, to mi bylo jasné. V sobotu jsme se vrhli na kance. Jediná moje klika byla, že ho nějaký jiný chudák stáhl. Manžel nabrousil nože a jal se porcovat. Já jsem vařila, pekla, krájela, pytlíkovala do mrazáku a měla chuť na koblihu s kakaem.

V kuchyni to vypadalo jako v nějakém masném krámu, kočky byly přežrané, Besinka běhala mezi zahradou, kde manžel porcoval, a kuchyní, kde jsem trpěla já. Jak tak krájím a míchám v hrncích, najednou se do libé vůně pečeného masa propašoval puch spálené gumy. Vzápětí se ze sporáku začalo jiskřit a vyvalil se černý dým. Vytrhla jsem duchapřítomně šňůru ze zásuvky. Náš elektrický sporák shořel!

Šla jsem tu hroznou zprávu šetrně oznámit manželovi. Museli jsme se rozhodnout, jakou další strategii zvolíme. Do mrazáku se nám prostě všechno nevejde, nehledě na to, že jsme hodlali z kance vyrobit sobotní a nedělní oběd, a tudíž jsme doma neměli nic předem uvařené.

Obezřetně jsme se přiblížili ke sporáku. Manžel odvážně strčil šňůru do zásuvky. Nic. Zkusil plotýnky na sklokeramické desce a ty kupodivu fungovaly. Otočili jsme knoflíkem trouby. Nic. Test dopadl jednoznačně; shořela jen trouba.

Celou sobotu a neděli jsme se hrabali v mase. Navařila jsem polívku, že v ní stála lžíce a ještě jako bonus polívku dršťkovou. Z uvařených odřezků jsem stvořila rizoto, vyškvařila sádlo a škvarky a v největším hrnci uvařila guláš. Naložila jsem masíčko a to na nás čeká v lednici. Mňam! Zbytek jsme narvali do mrazáku.

Večer jsme se dívali na internetu po nějakých troubách a sporácích. Nejlíp se nakupuje, když nemáte peníze. Sporáky jsou sice levnější, než bývaly, ale my máme momentálně dost hluboko do kapsy. To víte; devět králíků, kanec, srnka…

Manžel se tedy rozhodl, že se mrkne do útrob sporáku a zkusí odhalit problém.

Když jsem přišla v pondělí večer z práce, stál sporák uprostřed kuchyně bez kabátku, nahatý, střeva venku. Manžel mlčky ukázal dovnitř. Ztuhla jsem. Z útrob sporáku na mě vyčítavě koukala myška. Upečená, až na hlavičku. Do pastičky nevlezla, schovala se do sporáku a to se jí stalo osudným…seděla chudinka na termostatu a zde nalezla smrt. Myšku jsme pohřbili v pytlíku a manžel nějak propojil drátky, jakousi roli tam hrála čokoláda. Sporák funguje. Sice bez regulace teploty, peče na plný plyn, ale peče. Už se vidím, jak v něm za téhle situace peču vánoční cukroví. Na třicet vteřin dovnitř a fofrem ven.

Na zimu jsme připraveni částečně. Sporák je totiž dost důležitou součástí dlouhých zimních večerů na vesnici, obzvlášť když máte narvaný mrazák masem. Místo u krbu budu sedět před dvířky sporáku a budu hlídat, aby se při těch strašných stupních naše zásoby neproměnily v uhlí, jako ta malá hloupá myška.

Zuzana Zajícová

NULIJá se asi tiše připojím20:515.12.2012 20:51:44
Jan KouřilSkláním se před Vámi, paní Zuzano.23:204.12.2012 23:20:16
RudolfMilá Z.Z.15:474.12.2012 15:47:58
Miroslav Holečekpečeně je pečeně15:374.12.2012 15:37:50
Svatava"Naše" myši šly zásadně jen a jen na22:203.12.2012 22:20:34
NaďaJedním slovem11:363.12.2012 11:36:59
zuzanazajicovaano, ano, dršťková...11:063.12.2012 11:06:11
Helena S.Chudinka myšička,10:303.12.2012 10:30:05
FanyRejsek10:293.12.2012 10:29:46
TausretMěli jsme podobný problém,10:043.12.2012 10:04:07
EVATak už vím,09:473.12.2012 9:47:16

Počet příspěvků: 12, poslední 5.12.2012 20:51:44 Zobrazuji posledních 12 příspěvků.

Zuzana Zajícová

Zuzana Zajícová

Píšu o všem možném a činí mi to radost. Snad se moje texty budou líbit případným laskavým čtenářům. Pokud chcete i nadále sledovat moje blogy, musíte se podívat na iDnes. Tam mě najdete...

Snažím se vydržet a ve zdraví přežít úskalí středního věku. Své blogerské schopnosti jsem zúročila v knihách Nezbytné pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i s prachama, Drsný život zralé ženy a nejnověji Tančím u tyče. Lze zakoupit nebo objednat, vydalo nakladatelství Akcent http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.