Jupííí! Mám vysvědčení!

pondělí 3. září 2012 09:00

Vysvědčení z roku 1895 podepsané starostkou spolku Eliškou Krásnohorskou
zdroj internet

Po třiatřiceti letech!

Tak nám v té naší matičce televizi probíhá audit. No a při té příležitosti jsme byli všichni zaměstnanci spočítaní a sakumpikum našoupaní do tabulek a z nich vyplynulo, kolik že je tady mládeže, kolik střeďáků a kolik staříků. Taky jaké máme vzdělání a tak. No a z toho pak hlavy pomazané učiní odborné závěry, mně zatím neznámé. Lze však tušit, že staříci jsou tak trochu mimo mísu a že čím vzdělanější a mladší, tím lepší. To dá rozum.

Já osobně jsem na hraně. Věkově i vzděláním. Věkem patřím ke skupině mezi od 50 – 60 let včetně, což je uprostřed tabulky co do počtu zaměstnanců. Ovšem pozor – se svým vyšším odborným vzděláním jsem na chvostu, stejně jako ti se vzděláním základním! Nejvíc je středoškoláků (1266), pak vysokoškoláků (616), vyučených je 415 a se základním vzděláním 30. Nás s vyšším odborným vzděláním je pouhých 38 kousků.

I zamyslela jsem se nad tabulkami a taky nostalgicky zavzpomínala. Jak jsem všeobecně maturovala na gymplu a po třech letech studia a pobytu v ústavu pak znovu, tentokrát odborně. No a nemohla jsem si vybavit, jak to moje druhé maturitní vysvědčení  vypadá.

Nelenila jsem a zavolala na personální, abych se optala, cože mám ve svých osobních materiálech vlastně napsáno. Jaké bylo moje překvapení, když mi paní z personálního sdělila, že tam mám jen gymnázium! Takže tím pádem v tabulce patřím mezi těch 1266 středoškoláků a nikoliv mezi 38 vyšších odborně vzdělaných! Udělala jsem jim v těch přesných číslech pěknej binec! Tabulka už neplatí, čísla nejsou pravdivá! Celých třiatřicet let jsem osoba s vyšším odborným vzděláním a můj zaměstnavatel to stejně tak dlouho neví! Jak je toto možné? Kde se stala taková fatální chyba?

Tak si to představte: bylo mi dvacet, přijali mě na nástavbu (jak se tenkrát pomaturitnímu studiu říkalo) a co čert nechtěl – hned na začátku prvního ročníku jsem otěhotněla. No a tak jsem se vdala, o prázdninách mezi prvním a druhým ročníkem jsem povila dítko, mateřskou jsem si odkroutila v září a od října jsem chodila do školy i s miminkem. Teda ne každý den, ale tak v průměru dvakrát týdně. Ve druhém pololetí mi Terezku hlídala moje maminka a ve třetím ročníku jsme dostali jesle. Já, protože jsem byla pilné a pracovité děvče, jsem k tomu všemu začala externě pracovat v ČST. Takže závěrečnou práci jsem tvořila v běhu, k maturitě jsem si toho 8. června odskočila a následně zapomněla nahlásit v matičce televizi úspěšné ukončení vyššího odborného vzdělání. Je to prosté; měla jsem prostě fofr. Zatímco moje milé spolužačky měly domácí servis od maminek a hynuly strachem před závěrečnou obhajobou a maturitou, já jsem se starala o dvouleté dítko, malovala v televizi cedule a kulisy do pohádek, lítala do jeslí a doma měla velmi pohodlného a líného manžela. Tím pádem jsem tu druhou maturitu vzala jen tak bokem.

Takže když jsem si to všechno zpětně vybavila, sedla k internetu a vyhledala svou odbornou školu. Naštěstí pořád existuje. I zavolala jsem tam a objednala si duplikát důkazu o svém odborném vzdělání.

Včera mi hodná paní z oné školy zavolala a dnes jsem si po třiatřiceti letech šla pro vysvědčení. Jelikož vím, co se sluší a patří, zakoupila jsem kytku a rozechvěle vstoupila do zcela jiné budovy, než byla ta původní. Ve škole dlelo několik profesorek, neb zrovna probíhaly reparáty. Dostala jsem důkaz o vyšším odborném vzdělání a všechny přítomné profesorky se na mě přišly postupně podívat. To víte, po třiatřiceti letech si přijít pro vysvědčení...

 Vysvědčení vypadá značně starobyle, je na zažloutlém papíru, hlavička je vypsaná na starém psacím stroji a známky pak vybledlým inkoustem. Ale je to důkaz, že jsem více vzdělaná, než se zdálo! Nevím sice, jestli mi to nějak bude ku prospěchu; jestli se to nakonec neobrátí proti mně, až slovutní auditoři zjistí, že jim jejich přesná tabulková čísla haprují.

Když jsem tak dnes chodila po škole, byla to jiná budova, dnešní studenti tam mají zajímavé předměty, které jsme my neměli, ale duch, duch té školy je pořád stejný. Hned bych si tam střihla tři roky. Tentokrát bych si je víc užila, bez dítka a bez líného manžela. A taky bych hrdě svému zaměstnavateli nahlásila, že jsem diplomovaným specialistou!

 

Pokud se chcete mrknout, jaká ta škola je, mrkněte sem:

http://textilniskola.cz/informace/

Zuzana Zajícová

NULIKoukla jsem se i na stránky školy13:213.9.2012 13:21:54
NaďaTo je fakt09:233.9.2012 9:23:43

Počet příspěvků: 3, poslední 3.9.2012 20:56:58 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Zuzana Zajícová

Zuzana Zajícová

Píšu o všem možném a činí mi to radost. Snad se moje texty budou líbit případným laskavým čtenářům. Pokud chcete i nadále sledovat moje blogy, musíte se podívat na iDnes. Tam mě najdete...

Snažím se vydržet a ve zdraví přežít úskalí středního věku. Své blogerské schopnosti jsem zúročila v knihách Nezbytné pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i s prachama, Drsný život zralé ženy a nejnověji Tančím u tyče. Lze zakoupit nebo objednat, vydalo nakladatelství Akcent http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.