Zajíc – krajíc, sysel – pytel

pondělí 9. duben 2012 09:00

fotka internet

Nebo taky měsíc – tisíc a myška – liška.

V televizi jsou truhláři a mezi nimi jsem měla kamarády. No a ti mi vyprávěli, jak musí chodit na kontrolu s ušima, jelikož pracují v hlučném provozu a jejich sluch trpí. To je vždycky paní doktorka postavila do kouta ordinace a nařídila, aby opakovali, co slyší.

Paní doktorka: „Měsíc.“

Truhlář: „Tisíc.“

Paní doktorka: „Sysel.“

Truhlář: „Pytel.“

Atd., atd. Truhlář dostal vitamíny, které stejně nepomohly, a bylo.

Touto interesantní vzpomínkou se dostávám k dnešnímu tématu. A sice, že já mám doma zajíce, leč je to sysel. I když slyším dobře. Jsme lidé různí, pocházíme z různých rodných hnízd a neseme si s sebou z rodných hnízd do života různé způsoby. Můj manžel si přinesl syslí způsoby. Takový syslí způsob spočívá v tom, že se nic nesmí vyhodit, že se zásoby neustále zvětšují, všechno je lepší vlastnit ve více exemplářích a pranic nezáleží, jestli ty dotyčné předměty potřebujete. Doupátko takového typického sysla je postupně přeměněno ve skladiště. Nepřehledné skladiště.

Já jsem si do života přinesla odpor ke skříním. Naopak kladný vztah mám k šatnám. Můj sysel, pardon, manžel, je dominantní a nekompromisní s velmi kladným vztahem ke skříním. Čím víc, tím líp. Náš baráček je tudíž plný skříní. Plných skříní. Žádné šatny. No a co se nevejde do skříní, vrší se vůkol. Z jedné obytné místnosti je skladiště. Ach jo…

Jak jsem tak pobývala pár týdnů doma, uzrála ve mně odvážná myšlenka. Vytřídím manželovi oblečení! Jak jsem si předsevzala, tak jsem i učinila. Dopředu jsem tuto iniciativu inzerovala a zpracovávala terén. Na hromadu jsem naskládala samé poklady, jako třeba pyžamo – fazóna dědeček, velikost nedomrlý vnouček. Slipy pro nedospělé hošíky, leč vetché a zubem času zcela rozhlodané. Ponožky bez paty. Trička s Homerem a kačenkou, velikost M. Košile s ďábelským vzorem ala Tahiti. Nátělníky s pubertálními nápisy. Mikiny adidas od Vietnamců (čím víc pruhy, tím víc adidas.) kraťasy jak pro desetileté skautíky. Trenýrky s lampasama. Drtivou většinu těchto skvostů neměl můj manžel nikdy na sobě, aspoň ne posledních deset let, co jsme spolu v jednom hnízdě.

Pak jsem ještě stvořila hromadu pracovních oděvů a hromadu na vyzkoušení. Ostatní jsem úhledně naskládala do skříní, pěkně roztříděné.

Tuhle mi můj syslík volal do práce a hulákal, kde má jedno konkrétní tričko. Tušila jsem, které má na mysli, i směrovala jsem ho ke skříni. Za chvíli volal znovu a prý obrátil všechno vzhůru nohama a nic. Nabízela jsem mu, ať si vybere tričko jiné, má jich tam asi tak tři sta, ale bez úspěchu. Vyslovil strašné podezření, že je jeho oblíbené tričko v hromadě mezi vyřazenými. Leč ani tam jej neobjevil, jak mě ráčil informovat v dalším telefonátu. A že jen to jedno jediné musí mít, jsa prý pověrčivý. No jo, musel vzít zavděk jiným, z práce přece nepoletím domů najít mu to jeho vyvolené zatracené tričko.

Hned po návratu domů jsem se vrhla do skříně a hle – tričko si tam hovělo pěkně urovnané v komínku…

A co myslíte? V mém manželovi se probudil všech syslů král a pytle s vyřazenými poklady zabavil a uschoval. Nene, nic se dávat chudým, a nedej bože vyhazovat, nebude! Pytel, v němž byly moje (moje!) staré svetry a vetchý župan, ukryl tak, že netuším kam.

Šla jsem na kafe s kamarádkou Jiřinou a svěřila se jí. Jen ona mi rozumí, neb i ona má doma sysla.  Když jsem ukončila svou lamentaci, pravila Jiřina:„To nic není.“

 A začala mi líčit, jak ten její nosí zpátky Jiřinou vytříděné staré krámy, jako například zlomené lyžařské hůlky, ty se moc pěkně hodí k rajčatům, dvacet let starý rozbitý vysavač že zákeřně ukryl v garáži, o jeho proslulé sbírce pytlíků od mléka, dosahující nevídaných rozměrů nemluvě. Tu zdědil po své matce a zdárně ji rozšiřoval, dokud se mléko prodávalo v pytlíkách.

Tak jsme se vzájemně trumfovaly. Když mi došel materiál, zamyslela se Jiřina a vynesla nakonec trumf největší. „A my, my máme mrazák plnej mrtvejch kachen! Byly v akci!“

Co nám zbylo? Smály jsme se a vymýšlely, jak z toho ven. A nic jsme nevymyslely. Jen jsme byly obě rády, že nejsme samy, že jsme dvě, co máme doma syslíka.

Zuzana Zajícová

La.Michaelare > Ota .....................07:5511.4.2012 7:55:38
OtaNesyslím, nebo jen málo.16:3910.4.2012 16:39:30
Mirkastěhování 209:2110.4.2012 9:21:03
Mirkastěhování09:1710.4.2012 9:17:24
ViktorKorektura " Nejdější je důvod.." 209:1210.4.2012 9:12:37
ViktorKorektura " Nejdější je důvod.." 109:1110.4.2012 9:11:17
La.MichaelaU nás se křečkuje v prádelně08:2610.4.2012 8:26:34
ViktorNejdůležitější je důvod.. 220:309.4.2012 20:30:26
ViktorNejdůležitější je důvod..20:299.4.2012 20:29:00
Jan KouřilNavrhuji trefně aplkovanou exkurzi opravit.14:409.4.2012 14:40:29
RuzenaMam take sysla14:099.4.2012 14:09:21
Lída V.Věčný problém:12:379.4.2012 12:37:23
Marek TrizuljakJako nefalšovaný sysel domácí11:449.4.2012 11:44:03
NULIJá jsem taky docela syslila,10:049.4.2012 10:04:05
Mirek T.Rozumím tomu dobře, Zuzanko,09:379.4.2012 9:37:32
Jirka B.Jak ho chápu!09:159.4.2012 9:15:50

Počet příspěvků: 17, poslední 11.4.2012 7:55:38 Zobrazuji posledních 17 příspěvků.

Zuzana Zajícová

Zuzana Zajícová

Píšu o všem možném a činí mi to radost. Snad se moje texty budou líbit případným laskavým čtenářům. Pokud chcete i nadále sledovat moje blogy, musíte se podívat na iDnes. Tam mě najdete...

Snažím se vydržet a ve zdraví přežít úskalí středního věku. Své blogerské schopnosti jsem zúročila v knihách Nezbytné pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i s prachama, Drsný život zralé ženy a nejnověji Tančím u tyče. Lze zakoupit nebo objednat, vydalo nakladatelství Akcent http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.