Archa Noemova, nebo lože Záhořovo?

pondělí 2. duben 2012 09:00

Nejspíš obojí…

Jako každý uvědomělý a zodpovědný, hygienu a pohodlí upřednostňující majitel kočky nebo psa, v našem případě obojího, jsme měli jasno. Zvířata do postele nepatří! Tedy přesněji: zpočátku jsme měli jasno. Tuto jasnou výchovnou myšlenku zhatil náš kocour Mour, blahé paměti. Byl tak roztomilý, když se slastně protahoval v čerstvě povlečených peřinách! I přehodnotili jsme striktní zákaz přístupu zvířat do postele: kocour smí, ale pes nikdy! Naší Berušce, taky blahé paměti, toto kočičí privilegium bylo odepřeno a nutno říct, že obě zainteresované strany zákaz respektovaly. Jenže pak se Beruška odebrala do zvířecího nebe a my si pořídili Besinku. Malé, sladké a voňavé štěňátko (voňavé, pokud se zrovna na svých výpravách nepotkalo s něčím zajímavým).

Pak odešel i milovaný Mourek a naše postele načas osiřely. Besinka byla moc dobře vychované štěně, jež spalo celou noc v pelíšku. No jo, ale můj manžel, jinak velmi přísný a nekompromisní, usoudil, že je pejskovi dole v pelíšku smutno, a začal Besinku, chudinku malou, opuštěnou, nosit do postele aspoň na chvíli ráno. To se ovšem našim kočkám Mindě a Micince jevilo jako vrcholně nespravedlivé a začaly nás ráno navštěvovat v posteli taky. (Obě naši postel důvěrně znaly, jelikož v mé polovině Minda přivedla na svět svoje koťátka a Micinka, jako jedno z Mindiných dětí, se tudíž v posteli přímo narodila). Prakticky každé ráno se všechny tři naše holky uvelebily s námi. Dvě vrněly a jedna zlobila. Pravidla jsou přece od toho, aby se porušovala…

Bylo, nebylo, jednoho dne jsem já, milovaná panička, zůstala v nemocnici. Moje půlka postele osiřela, aspoň jsem tak předpokládala.

Když mě manžel vezl z nemocnice domů, prozradil mi, že se bude asi muset převléct postel. No, a když jsem pak domů dorazila, z posledních sil se vyškrábala do patra a popatřila na naše zákonité lože manželské, udělalo se mi ještě víc mdlo. Půlka, na níž spává můj muž, byla bez poskvrnky. Zato ta moje…pelech! Lože Záhořovo! Fuj! Z manžela vylezlo, že na mojí polovině postele spali všichni. Včetně jeho. Jak pořád jezdil za mnou na tu Bulovku, tak neměl nějak čas Besince kontrolovat tlapky. Nějak mi nešlo na rozum, jak se tam můj velký a rozložitý manžel s tím zvěřincem a psími hračkami poskládal a hlavně proč nespal na té svojí půlce.

„No proč,“ odpověděl na můj dotaz manžel, „když ono se nám po tobě stejskalo…“

Tak jsem se jala povlékat postele a myslela přitom na poslední slova jedné paní doktorky na ORL. „Ne abyste něco dělala! Ležte a nechte se obskakovat!“

No jo, to se snadno řekne, když máte vlézt do postele, která si nezadá s pelechem. Obě kočky i Besinka čekaly, až bude postýlka jako ze škatulky a jen jsem dílo dokonala, hup – spokojeně se tam nakvartýrovaly, jen manžel musel na svou půlku. Od té doby mám v posteli rušno. Nejdřív jsem protestovala, ale jak mi bylo zle a úzko, byla jsem ráda, že mám svoje milovaná zvířátka nablízku. No a teď babo raď. Já vím, že to není zrovna moc hygienické, že jsem občas zkroucená a bolí mě záda, ale co se dá dělat. Ono se jim po mně stýskalo a jen jsem se vrátila, byli všichni zase tak rádi, že jsem doma, že to prostě nejde, jen tak je vyhodit, chudinky. Ovšem otázkou zůstává, kdo je tady vlastně chudinka. Ta zvířecí terapie má prostě něco do sebe a já jsem mým zvířátkům za mnohé vděčná. Bez nich by byl život možná jednodušší, ale taky určitě mnohem těžší.

1.jpg

Moureček...

2.jpg

...Micinka a její tatínek...

 

Zuzana Zajícová

Lída V.Pánové!?22:223.4.2012 22:22:22
Marek TrizuljakNádherné!14:013.4.2012 14:01:07
Mirek T.Naprosté ztotožnění s názorem13:563.4.2012 13:56:35
Jan KouřilMám rád domácí zvířectvo, ale ...00:063.4.2012 0:06:03
Lída V.Chci jít spát23:032.4.2012 23:03:36
NaďaNo, já to12:222.4.2012 12:22:43
Lída V.Zuzko,11:472.4.2012 11:47:15
levapNas Blackie11:162.4.2012 11:16:57
NULIArcha Noemova,09:222.4.2012 9:22:24

Počet příspěvků: 10, poslední 3.4.2012 22:22:22 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Zuzana Zajícová

Zuzana Zajícová

Píšu o všem možném a činí mi to radost. Snad se moje texty budou líbit případným laskavým čtenářům. Pokud chcete i nadále sledovat moje blogy, musíte se podívat na iDnes. Tam mě najdete...

Snažím se vydržet a ve zdraví přežít úskalí středního věku. Své blogerské schopnosti jsem zúročila v knihách Nezbytné pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i s prachama, Drsný život zralé ženy a nejnověji Tančím u tyče. Lze zakoupit nebo objednat, vydalo nakladatelství Akcent http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.