Všichni moji blízcí…

pondělí 15. listopad 2010 09:00

…spolužáci. Každý je spolužákem a každý má své spolužáky. Ovšem ne každý má tak bezva spolužáky, jako já.

Gymnázium v mém rodném městě se stalo na čtyři roky druhým domovem, naší alma mater, mně i ostatním kamarádům, už před dávnými roky, třicet pět let tomu nazad uplynulo od naší maturity.

Už jsem si zvykla, že mě v rodném městě nikdo nečeká. Jen moji spolužáci. Letos jsme se sešli jedné podzimní soboty v novém penzionu hned pod zámkem. Je nás víc, co jsme přišli o své blízké v rodném městě, proto bylo v penzionu zajištěno i ubytování. Jenže kamarádka Hanka, u které jsem po smrti rodičů našla vždycky azyl, rezolutně odmítla variantu spaní v penzionu. „Ne, ne, je to tradice, budeš zase u nás, jako vždycky!“ A dodala, že ty ušetřené tři stovky můžem pěkně propít. Přiznám se, že mi tím udělala radost. Na kamarádky ze studií se můžu spolehnout!

Cesta z Prahy do Moravské Třebové je rychlejší vlakem než autobusem, jen musíte přestoupit ve Třebové České z rychlíku na malinkou lokálku. Jeden motorový vagónek jezdí těch zbývajících třicet kilometrů sem a tam. Trať vede mezi poli, lesy a loukami, neobyčejně malebnými, obzvlášť na podzim. Vesničky mají krásná jména – Trpík, Mladějov, Anenská Studánka…

Cesta od nádraží k Hance vede napříč celým městem. Dřív to byla cesta dlouhá předlouhá, dnes je to pro mě krátká procházka. Taky domy jsou nějaké menší, hlavní třída úzká. Všechno je relativní. Vidím své rodné město jinýma očima, zvykla jsem si na rozměry velkoměstské.

V sobotu chvíli po poledni nepotkáte v maloměstě ani nohu. Tedy kromě několika romských obyvatel, živě debatujících uprostřed náměstí. Obchody se zavírají v jedenáct, všichni spokojeně doma tráví sobotní oběd, jen já se pomalu loudám, dívám se na opravené a znovu se loupající fasády renesančních domů, přecházím napříč náměstím, jdu poklidným sobotním dnem, vzpomínám a je mi tak smutno. Kdybych tenkrát zůstala, kdybych se vrátila, asi bych pracovala v muzeu. Nebo v knihovně. Nebo…nevím, co bych tak mohla v takovém malém městě dělat, asi bylo na mě přece jenom malé. Stejně se mi po něm občas zasteskne, jenom to už není můj domov. Mám tam pár kamarádů z gymplu, víme o sobě; i když se většina z nás rozprchla po celé republice, ti, kteří zůstali, jsou naším třídním majákem, pevným bodem, jistotou, že se máme pořád kam vrátit.

Sobotní odpoledne, večer, noc i brzké nedělní ráno jsou naše. Patří jenom nám, co jsme se sjeli ze všech koutů, jsou to chvíle radostné, smějeme se skoro pořád, jsme spolu šťastní. Vracíme se do jiných časů, doby, kdy jsme byli mladí, a všechno bylo teprve před námi. To pouto je pevné, cítím, že to prožíváme všichni podobně. Máme různé osudy, trápení, radosti. Ale ty čtyři roky, ty nám už nikdo nevezme, ty jsou jenom naše. Mám ráda své spolužáky, raději než kdysi, dnes je umím ocenit, dnes vidím, že jsme byli dobrá třída. K ránu zůstalo nás osm, co zůstáváme vždycky až do konce. Šli jsme městem, loučili se a zároveň těšili na příští setkání. Aby nebylo líto těm, co zůstali v našem rodném městě, že nikam nejedou, sejdeme se už za rok v Krkonoších na celý víkend.

Moji milí spolužáci, mám vás ráda a je mi ctí patřit mezi vás!

 

 

 

Zuzana Zajícová

Mirek T.Je to hezké, Zuzanko,22:5815.11.2010 22:58:56
janvarguličJsem extrémní..14:0915.11.2010 14:09:31
NULIZuzano, svatá pravda13:5915.11.2010 13:59:34
Jan KouřilJsem zajistě výjimka, neutěšená12:4415.11.2010 12:44:23
SvatavaTo já žiju v rodném městě10:4115.11.2010 10:41:45
P. KrejčíNojo, Zuzko,10:2715.11.2010 10:27:04
josef hejnaJo, tohle je pohlazení.09:5815.11.2010 9:58:49

Počet příspěvků: 8, poslední 16.11.2010 10:23:36 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Zuzana Zajícová

Zuzana Zajícová

Píšu o všem možném a činí mi to radost. Snad se moje texty budou líbit případným laskavým čtenářům. Pokud chcete i nadále sledovat moje blogy, musíte se podívat na iDnes. Tam mě najdete...

Snažím se vydržet a ve zdraví přežít úskalí středního věku. Své blogerské schopnosti jsem zúročila v knihách Nezbytné pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i s prachama, Drsný život zralé ženy a nejnověji Tančím u tyče. Lze zakoupit nebo objednat, vydalo nakladatelství Akcent http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.