Španělsko, ó Španělsko!

pondělí 4. říjen 2010 10:00

Lidé se mění, moře a sangria ne…

Nejlepší je na dovolenou odletět. Než vám stačí otéct kotníky, jste na místě určení a vaše kufry taky. Tedy v tom lepším případě, a to byl naštěstí i ten náš. Šetří se všude, i v leteckých společnostech, takže nás odbyli pidi bagetkou a mrňavým kelímkem fanty. No jo, už je jim jedno, že chudák cestovatel se zmítá v úzkostech na malinkém sedadýlku, že jídlo je takovým přirozeným lékem na strach. Hlavně že přepraví co nejvíc turistů za co nejnižší cenu.

Když dovolená, tak po prázdninách. Když za slušnou cenu, tak ve Španělsku. Ve Španělsku jsem byla před lety dvaceti s bývalým manželem, jak jistě leckterý čtenář zaznamenal, ovšem s tím nynějším jsem byla tamtéž před léty deseti (jak čtenář zatím netuší), a teď znovu. Jsem zvědavá, jaká bude situace za další dekádu…

Před těmi deseti lety jsme byli ještě ženatý/vdaná, leč byli jsme do sebe strašně zamilovaní a tím pádem to byla dovolená velmi romantická. Všechno bylo nejkrásnější, a ty noci pak úplně nejvíc. Horké španělské noci…

To letos, letos to byla jiná. Nebudu zde probírat detaily našeho manželského soužití po deseti letech, jen bych tu ráda prozradila něco o těch letošních nocích. Ty tedy byly…každou, každou (!) noc v půl druhé začal zvonit budík na manželových hodinkách, neb manžel vlastní velmi složitý stroj času se spoustou hejblátek a neumí ten budík vypnout. Fakt jsem si užila…taky jsem nepochopila, proč je ten zatracený budík nastavený právě na půl druhou a asi se to nikdy nedozvím, neb mluvit o tomto složitém přístroji je u nás tabu. Jisté je, že jsem každou noc vyletěla, srdce až v krku a poslouchala nejen vtíravý zvuk budíku, ale i chrápání mého nevzbudivšího se muže. Nálada na bodu mrazu, v hlavě vražedné myšlenky.

Sangria a zpěv univerzálního zpěváka Simona Granta ve mně probouzely velmi tklivé myšlenky, v nichž převládaly ty o uprchlém mládí, promarněném životě a pochmurné budoucnosti. Ještě štěstí, že jsem neměla s sebou svůj notebook, to byste si početli, to byste si poplakali, to byste mě litovali! S odstupem času se na svět dívám jinak, tak nějak filtrovaně, i když… myslím, že stejně něco málo ze sebe na blog vypustím. Taková terapie to bude nebo vědecká práce, cesta do hlubin mé stárnoucí duše, ještě nevím. Těšte se. Nutno ovšem podotknout, že podobné chmury mě pronásledovaly, i když jsem byla mladá. Jak začnou hrát tklivé písně, jsem prostě ztracená...

Tu sangriu a ten zpěv jsme konzumovali na terase našeho hotelu. Druhý den jsme si dopřáli rockenrolový koktejl stárnoucích rockerů a to na mě mělo úplně stejný účinek jako ten Simon, co zdařile zpíval písně Dylana, Cockera a jiných mnou oblíbených pěvců. Prostě moře, sangria, muzika, jedna velká nostalgie. A pak šok – budík v půl druhé. Opravdu zvláštní dovolená…

No, a abyste viděli i vy, že tam stojí za to jet, zde několik fotek z místa činu:

1.jpg

Tak tohle je pohled z okna našeho pokoje. Není sice na moře, ale nám se líbil.

23.jpg

Malgrat de Mar, tam jsme letos bydleli v hotelu Cartago Nova...

3.jpg

Blanes, tam jsme se jeli podívat. Blanes se vůbec za těch dvacet let nezměnilo.

4.jpg

5.jpg

6.jpg

7.jpg

Tenhle domek bych chtěla...

8.jpg

Canet de Mar, tam jsme byli před deseti lety a taky se vůbec nezměnilo, jen hotel Carlos, kde jsme bydleli, je zavřený.

9.jpg

10.jpg

11.jpg

V Canet de Mar skončila sezóna...

12.jpg

No a tohle je Barcelona. Jaká by byla bez všudypřítomného Gaudího...

13.jpg

14.jpg

Tržnice, to je moje...

15.jpg

16.jpg

17.jpg

19.jpg

A nejlepší nakonec...moře v Malgrat de Mar, místě naší dovolené...

18.jpg

20.jpg

21.jpg

22.jpg

...a taky kytky, ty jsou u Středozemního moře všude krásné. Španělsko je hodně zelené...

 

Zuzana Zajícová

PavelMilá autorko.13:325.10.2010 13:32:50
Mirek T.Oprava linku12:585.10.2010 12:58:25
Mirek T.Milá Zuzanko, Váš článek i fotky12:555.10.2010 12:55:18
stará WeitingerováRE: Že jsi "přiznala barvu"09:385.10.2010 9:38:10
Jiří HermánekBudu teď Zuzano trochu krutý, ale často si postesknu21:074.10.2010 21:07:45
Monika PetrákováTak vidím paní Zuzano,20:184.10.2010 20:18:29
´jan kouřilVítým Vás doma17:234.10.2010 17:23:37
Za tatarák+pivo nejduRe: Že jsi "přiznala barvu"17:014.10.2010 17:01:12
Josef KobylkaMoc hezky napsáno. Jako obvykle.15:384.10.2010 15:38:20
janvarguličK Španělsku..15:284.10.2010 15:28:36
MirkaŠpanělsko13:504.10.2010 13:50:00
SvatavaZuzano, já jsem13:474.10.2010 13:47:06
Jirka B.K napsanému mohu jen podotknout,že13:404.10.2010 13:40:32
Jan za chrta dánPaní Zuzano,vracím se k Vašemu blogování.13:174.10.2010 13:17:33
Lída V.Zuzano, přeplněné stánky na tržišti12:354.10.2010 12:35:43
KryštofAž budete psát články jako autorka...12:064.10.2010 12:06:12
zuzanazajicovamilý blobe,12:054.10.2010 12:05:58
blobRE: pro bloba a i ty ostatní...11:594.10.2010 11:59:12
zuzanazajicovapro bloba a i ty ostatní...11:174.10.2010 11:17:19

Počet příspěvků: 25, poslední 5.10.2010 13:32:50 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Zuzana Zajícová

Zuzana Zajícová

Píšu o všem možném a činí mi to radost. Snad se moje texty budou líbit případným laskavým čtenářům. Pokud chcete i nadále sledovat moje blogy, musíte se podívat na iDnes. Tam mě najdete...

Snažím se vydržet a ve zdraví přežít úskalí středního věku. Své blogerské schopnosti jsem zúročila v knihách Nezbytné pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i s prachama, Drsný život zralé ženy a nejnověji Tančím u tyče. Lze zakoupit nebo objednat, vydalo nakladatelství Akcent http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.