Doopravdy drsná historie o pašování a taky o exkrementech

pondělí 6. září 2010 09:19

fotky zdroj: internet

Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.

Dcera Milušky se provdala do ciziny. V té daleké cizině mají fakt všechno. Všechno, jenom ne obyčejnou českou dětskou krupičku. A tak Miluška, hodlající navštívit svou dceru a své nové vnoučátko, dostala od dcery zdánlivě jednoduchý úkol. Nakoupit a přivézt vzácnou dětskou krupičku. Miluška není žádná troškařka, i nakoupila tolik dětské krupičky, že by jí nakrmila  mateřskou školku. Krabice krupičky pak vyplnily skoro celý prostor v kufru auta. Miluška si potrpí na parádu, ale co by pro rodinu neobětovala! Místo obvyklého loďáku si sbalila menší kufr a byla připravena. Do daleké ciziny ovšem necestovala sama. Jela jich celá parta, kamarádi z chaty, co si občas vyrazí za hranice všedních dnů, celkem tři auta a šest kamarádů. Cestovali napříč Evropou, zastavili tu i onde, a cílem cesty pak byl dům Miluščiny dcery.

Vzhledem k omezenému množství oděvních svršků měla Miluška ke konci cesty na sobě jeden z posledních čistých modelů – bílé kalhoty a takovou tu safari košili s pásečkem.

 Zde si dovolím poznámku: není mým zvykem používat zdrobněliny, jako je krupička, páseček a tak podobně. Je to ale typický slovník hlavní hrdinky příběhu a navíc byste museli znát Milušku: malá, roztomilá, jako panenka; když vypráví svoje zážitky, posluchači jsou ubrečení smíchem a dorazí je spolehlivě mezi těmi pásečky a krupičkami nečekaný výskyt opravdu drsného výrazu, jenž ovšem v podání roztomilé Milušky ztrácí na drsnosti a stává se kořením. Tolik na vysvětlenou.

Milušku jsme tedy opustili v bílých kalhotách a safari košili s pásečkem, jak sedí na sedadle spolujezdce ve svém autě, pozoruje neznámou krajinu a dumá, kde by se dalo zastavit, aby neskončila jako Tycho de Brahe. Nakonec se nedalo nic dělat a řidič musel Milušce zastavit u lesa. Pumpa v nedohlednu. Miluška opatrně našlapovala a kličkovala mezi nadílkou od předchozích účastníků provozu. Hlavně do toho nešlápnout!

„Ty, Miluš, nešláplas do něčeho?“ ozval se po chvíli jízdy řidič. Miluška  cítila typický odér hned při nastupování do auta a nenápadně si prohlédla boty. Nic. Jenže smrad byl velmi intenzivní a nebylo pochyb. „Hovno tam zkrátka někde bylo,“ podotkla Miluška a pokračovala dál v líčení, jak znovu pátrala a nenalézala, až byli nuceni zastavit, tentokrát u pumpy. Miluška vylezla a rázem bylo tajemství odhaleno! Páseček! Pásečkem vymetla v mlází, co se dalo a odnesla si na památku značné množství odložených exkrementů. No a pak si na ten páseček v autě částečně sedla a taky ho měla laškovně omotaný kolem nohou a…zkrátka, hovno bylo všude. Na Milušce i na sedadle.

Miluška se převlékla do sice špinavých leč nezapáchajících svršků, safari košili i kalhoty zabalila do ručníku a strčila ten kontraband do kufru.

Ty jo, co se ti to sype z toho auta?“ všiml si kamarád a ukazoval na bílou stopu, vinoucí se zdálky a končící pod autem. „To vypadá jako kokain!“

Miluška vysvětlila kamarádům, že v kufru tentokrát neveze celý svůj šatník, nýbrž krupičku pro milované vnouče. Kamarádi se zhrozili. Kdyby je tak zastavili bdělí strážci zákona, jak by vysvětlili to množství podezřelého bílého prášku, sypající se už kdovíjak dlouho z auta? Rozhodnutí kolektivu bylo nekompromisní. Krupička musí pryč!

Miluška krupičku bránila, seč jí síly stačily, ale obavy z potíží nakonec zvítězily. S těžkým srdcem šla Miluška vysypat krupičku do kontejneru za pumpou. Jenže! Jenže kamery jsou všude a než se Miluška nadála, byli tam. Bdělí strážci zákona. Dalo dost práce vysvětlit neoblomným ostrým hochům, co je to dětská krupička a jaká že je Miluška obětavá matka a babička…

Když už to vypadalo, že jsou policisté přesvědčeni, a dokonce schovali ostře nabité zbraně, jeden z nich chtěl ještě pro jistotu znovu prozkoumat kufr auta.

„A co je tohle?“ šťouchl ten bystrý hoch do ručníku s nevábným obsahem. V Milušce zvítězila pravdomluvnost nad obezřetností.

„Co by asi? Hovno!“ odvětila.

A začalo to nanovo. Kolty ven, podezřelý balíček na zem. Opatrně, co kdyby to byla bomba, ručník rozbalili.

Strážci zákona zírali na obsah a ztratili řeč. Ne tak Miluška. „No, co jsem vám říkala? Hovno!“

Cesta nakonec skončila bez dalších dramatických zážitků, jen Miluščino vnoučátko nikdy neokusilo pravou českou krupičku. Muselo vzít, chudinka, za vděk krupičkou Nestle

Zuzana Zajícová

TomášTo je tedy!16:5710.9.2010 16:57:13
ZetkaCo všechno se může stát?16:057.9.2010 16:05:04
zuzanazajicovato není vymyšlené, Jane Racku,15:497.9.2010 15:49:19
Jan RacekŽebřiňák13:417.9.2010 13:41:25
zuzanazajicovamilí moji diskutéři,07:557.9.2010 7:55:15
Monika P.Skvělé probuzení!07:057.9.2010 7:05:40
SvatavaZuzano, taky se směju19:176.9.2010 19:17:56
Jan KouřilUž dávno jsem se tak nezasmál,15:166.9.2010 15:16:42
Mirek T.Bravóóó, Zuzanko,13:376.9.2010 13:37:29
RudolfDík za analgetikum...11:456.9.2010 11:45:13
Lída V.Ještě pořád se směju!09:366.9.2010 9:36:05

Počet příspěvků: 13, poslední 10.9.2010 16:57:13 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.

Zuzana Zajícová

Zuzana Zajícová

Píšu o všem možném a činí mi to radost. Snad se moje texty budou líbit případným laskavým čtenářům. Pokud chcete i nadále sledovat moje blogy, musíte se podívat na iDnes. Tam mě najdete...

Snažím se vydržet a ve zdraví přežít úskalí středního věku. Své blogerské schopnosti jsem zúročila v knihách Nezbytné pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i s prachama, Drsný život zralé ženy a nejnověji Tančím u tyče. Lze zakoupit nebo objednat, vydalo nakladatelství Akcent http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.