O klobouku zámecké paní a taky trochu o české královské koruně

pondělí 15. březen 2010 08:00

Lina Heydrichova a jeji dva synove, vlevo mladsi Heider, vpravo Klaus
Zdroj: internet

Helenka se, jako ostatně každé ráno, vydala do nedalekého zámku. Pracovala tam jako pomocná zahradnice. Před zámeckou branou stál německý voják a upřeně přicházející dívku pozoroval. V Helence hrklo. Dost často totiž nosila v kapse šatů lístek nebo něco k jídlu pro židovské zajatce, co na zámku pracovali. Voják ji nechal projít a díval se za ní, dokud nevešla dovnitř. Helence bylo šestnáct let, a tak není divu, že se za ní voják otáčel. Netušil, že mu právě před nosem pronesla jeden z mnoha motáků.

Helenka vyběhla po širokém schodišti. Po jedné straně byly věšáky a velké zrcadlo. Helenka pokaždé očima hledala klobouk zámecké paní. Krásný zelený klobouk se štětičkou. Tak strašně se jí líbil! Tak ráda by si ho vyzkoušela! Jenže patřil Lině Heydrichové a té se všichni báli. I Helenka. Navíc měla v kapse dopis pro Milana, jednoho z židovských chlapců.

Po schodech se kolem Helenky přehnal Klaus s mladším Heidrem v patách. Synové zámecké paní. Klaus v běhu plácl Helenku přes zástěru a Heider ho hned napodobil.

Dívka se ještě jednou podívala na klobouk, visící vysoko nad kabáty a raději spěchala do zahrady, kde pracoval Milan s ostatními vězni. Papír ji pálil v dlani, schované před všetečnými zraky v kapse.

Někdy se stalo, že klobouk na věšáku nebyl. Jindy tam zase vedle sebe visely i jiné klobouky, ty se ale Helence tolik nelíbily. Těm ostatním totiž chyběla ta štětička, jež zdobila jen zelený klobouk.

Jednoho dne to Helenka nevydržela a rozhodla se, že si klobouk prostě vyzkouší. Jen na chvilku si ho posadí na hlavu, jenom na chviličku! Rozhlédla se po rozlehlém schodišti. Na klobouk skoro nedosáhla, musela si stoupnout na špičky a ještě trochu povyskočit. Klobouk byl zblízka ještě krásnější než v šeru vysoko na věšáku. Helenka opatrně pofoukala štětičku, přejela ji jemně prsty a klobouk si pěkně nasadila. Tak, jak to viděla u zámecké paní – trochu na stranu. Před zrcadlem se otáčela doprava, doleva. Opravdu jí moc slušel!

Helenka se ještě jednou zatočila dokola a strnula. Dole na schodišti stál jeden z vojáků a šklebil se. Helenka si strhla klobouk z hlavy a v rozčilení ho nemohla honem pověsit zpátky. Mezitím už voják odkráčel do kouta, kde stál telefon. V Helence by se krve nedořezal! Bylo nad slunce jasné, komu ten voják volá. A taky ano. Sotva pověsil sluchátko zpátky do vidlice, otevřely se nahoře v chodbě dveře.

„Na, Helenka, komm her!“ Proti světlu se tyčila silueta Liny Heydrichové. Helenka šla co noha nohu mine a strašně se bála. Voják se dole opíral o zeď a škodolibě se usmíval.

Naštěstí to dobře dopadlo. Zámecká paní přísně nařídila Helence, aby to už nikdy nedělala a ta to s úlevou slíbila. Voják byl očividně zklamaný, že ji zámecká paní nepotrestala a Helenka si neodpustila vypláznout na něj jazyk.

Válka se chýlila ke konci, Lina Heydrichová opustila zámek i se svými dětmi - Heiderem, Silke a Marte. Klaus, nejstarší syn, zemřel dva roky předtím pod koly nákladního auta.

Helenka dospěla, pracovala dál na zámku a na klobouk zámecké paní zapomněla.

Z celé rodiny Heydrichů navštívil břežanský zámek mladší ze synů Heider. Stal se z něj pán v nejlepších letech, prošedivělý, bez ostrých rysů svého otce. Setkal se i s Helenkou. Vzpomínali na válečnou dobu. Heider vzpomínal na otce i na staršího bratra a mezi řečí prozradil, jak to bylo s českými klenoty. Je všeobecně známé, že Heydrich držel v rukou korunu českých králů a nasadil si ji, přes varování, na hlavu. Podle pověsti se tomu, kdo se toho odváží, stane neštěstí. Heider ovšem tvrdil, že Heydrich si korunu na hlavu nevložil, že ji nasadil svému synovi Klausovi! Každý máme svůj osud a  neštěstí se nevyhnulo jak Heydrichovi, tak jeho jedenáctiletému synovi. Do jaké míry za to může nevhodné zacházení s českými korunovačními klenoty, nevím. Já jenom mohu s úctou naslouchat vzpomínkám paní Heleny a volně je převyprávět. Vzpomínky žijících svědků jsou to nejcennější, co máme a nic se tomu nevyrovná, bez ohledu na možné nepřesnosti.

K paní Heleně Vovsové jezdí historikové čeští i cizí, televizní štáby i novináři a naslouchají jejím vzpomínkám, jež jsou ojedinělé a velmi plasticky vyprávěné. I já mám to velké štěstí, že bydlím kousek od ní a že si se mnou ráda povídá. Mnoho takových pamětníků už mezi námi není a v encyklopediích byste marně hledali drobné střípky, osudy nejen lidí, ale i věcí, z nichž se potom skládá mozaika naší historie. Bez Helenky bychom nikdy nepoznali příběh klobouku zámecké paní.

Náš zámek se chystá navštívit i vnuk Reinharda Heydricha. Je velmi podobný svému dědečkovi. Typický Heydrich, naštěstí jen vzhledem.

klaus.jpg

Válečná bankovka, na níž je prý zobrazen Klaus, odborníci se o tom dohadují.

P.S. Pokud Vás paní Helenka zajímá, bude o ní pořad na ČT2 - 22. března - Neznámí hrdinové - "Sloužila jsem u Heydrichů"

 

Zuzana Zajícová

Jiří Feřtekprotektorát16:3728.8.2010 16:37:39
Jiří Fertrkprotektorát16:2028.8.2010 16:20:40
Jiří Feřtekprotektorát16:1628.8.2010 16:16:39
JanaHistorie bývá poučením18:4317.3.2010 18:43:19
ANanakPřiznám se,19:5116.3.2010 19:51:49
NULIVe velkým světě18:2416.3.2010 18:24:34
NaďaVšichni už všechno řekli, tak07:1316.3.2010 7:13:04
jan kouřilVyprávění má dvojí hodnotu20:1315.3.2010 20:13:56
RudolfTaké chválím18:0815.3.2010 18:08:28
NULIZase mohu jen souhlasit16:3715.3.2010 16:37:51
Tomáš JurčíkKarma je Vaše.14:1215.3.2010 14:12:00
jitkaNapínavé a zajímavé čtení13:4315.3.2010 13:43:58
Mirek T.Díky Zuzanko,13:3115.3.2010 13:31:12
Monika M.Za to bych10:3315.3.2010 10:33:51
ValerieKus nasi historie10:2215.3.2010 10:22:34
Helena S.Dík za hezký příběh09:5615.3.2010 9:56:36
josef hejnaKaždý podobný drobek vzpomínek09:3515.3.2010 9:35:24
Jirka b.Hezká sonda do historie.08:4715.3.2010 8:47:43

Počet příspěvků: 21, poslední 28.8.2010 16:37:39 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Zuzana Zajícová

Zuzana Zajícová

Píšu o všem možném a činí mi to radost. Snad se moje texty budou líbit případným laskavým čtenářům. Pokud chcete i nadále sledovat moje blogy, musíte se podívat na iDnes. Tam mě najdete...

Snažím se vydržet a ve zdraví přežít úskalí středního věku. Své blogerské schopnosti jsem zúročila v knihách Nezbytné pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i s prachama, Drsný život zralé ženy a nejnověji Tančím u tyče. Lze zakoupit nebo objednat, vydalo nakladatelství Akcent http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.