Jak dobýt svět šoubyznysu, aneb vzpomínky mladšího sourozence

pondělí 25. leden 2010 08:30

francouzsky clochard

Moje o sedm let starší sestra Lenka byla krásná. Nejen, že byla krásná, ona byla i chytrá! Měla pořád samé jedničky a to dokonce i z matiky a taky chodila na gymnastiku a uměla salto nazad a taky hrála na piáno a …a lezla mi tím na nervy, protože já jsem samé jedničky neměla, místo do piána jsem chodila za piáno, gymnastika byla pro mě zlý sen a salto bych neudělala, ani kdyby na tom závisel můj život. Prostě moje sestra mi byla všemi dávána za vzor a to furt. To bylo pořád: „Ta vaše Zuzka, no….zato Lenička, to je studentka (sportovkyně, klavíristka)!“

Jediný tatínek tomu občas učinil přítrž, řka, že každá holka je jiná a Zuzanka že moc pěkně kreslí. Jenže i on toho měl brzo plné zuby a odmítal vstoupit na půdu školy, prý to nemá zapotřebí, poslouchat, jak ta Zuzanka, kdyby jen chtěla, zato Lenička….

Moje sestra za to samozřejmě nemohla, byla, narozdíl ode mě, opravdu chytřejší a pilnější. Ta, když dostala dvojku nebo nedej bože trojku, hroutil se jí svět. Matematika byla pro ni dobrodružství (!), výzva a zatímco já měla v hlavě místo číslic seno, ona luštila matematické příklady s nadšením.

A teď si představte, že takováhle studentka si usmyslela, že se stane herečkou. Hérečkou! Ona, která by mohla studovat cokoliv, zatoužila sloužit múzám.

Všichni se zhrozili, rozmlouvali jí to neuvážené rozhodnutí, leč marně. Pouze maminka si zamnula ruce a jala se vybírat sestře vhodný repertoár na zkoušky. Maminka totiž studovala v Brně konzervatoř a nebýt zamilování se, školu by dokončila a stala se herečkou! Jenže potkala, bohužel, svého prvního manžela, jenž si rozhodopádně nepředstavoval mít po svém boku subretu, a maminka podlehla nátlaku. Ona jediná Lence její rozhodnutí nerozmlouvala, naopak, pilovala s ní monology, pěvecké i taneční kreace a doufala, že se alespoň  prostřednictvím své dcery dostane na ta zatracená prkna.

Nastal čas zkoušek. Do Brna na JAMU odjela sestra v doprovodu maminky a my s tatínkem jsme se chvěli doma, očekávajíce to nejhorší. Protože, jak pravil tatínek, jestli tu holku nevezmou, tak se z toho zhroutí. Tedy sestra, ne tatínek, ten by si spíš oddechl. No, Lenka zkoušky udělala a přijali ji a stejně se zhroutila. Měla horečky přes čtyřicet a tatínek jí poprvé a taky naposled musel píchnout injekci, což zase skoro skolilo jeho.

Když sestra odcházela na podzim dobýt svět, dívali jsme se za ní, jak jde s kufrem po silnici a všichni jsme se báli, aby ji ten velký svět šoubyznysu nesemlel.

Za týden se nám vrátila jiná Lenka. Naštvaná a odhodlaná. Během víkendu se u nás děly věci. Všechno prádlo sestra obarvila v černé Duze, sukně zkrátila o dvacet čísel a veškeré kapesné utratila za kosmetiku. 

„Jako buran!“ cedila skrze zaťaté zuby, „vypadala jsem vedle ostatních jako venkovská husa! Ale to se změní!“ sestra zuřivě míchala v hrnci černým prádlem.

„Ale Leničko,“ odvážila se maminka, „všechno prádlo?“

„Všechno! Růžový a bílý jsem tam měla jediná!“

„Ale Leničko, to snad ne!“ děsila se maminka, patříc na nůžky v ruce sestřině, jak se noří do obarvených kalhotek a rázným střihem z klasických vytvářejí tanga.

„Jo, jediná jsem měla takovýhle bombarďáky!“

V neděli odjížděla zcela proměněná sestra zpátky do Brna a já byla zcela unesená. Ano, takhle bych jednou chtěla vypadat! To prádlo! Ta sukýnka pod prdelku! Ty oční linky až k uším! A mrtvolná rtěnka! Je zajímavé, že od té doby mi sestru přestali dávat za vzor a můj obdiv k ní byl nebetyčný.

Jenže další sobotu sestra nepřijela, ani tu následující a rodiče se začali obávat nejhoršího.

„Jedeme do Brna!“ rozhodli rodiče, zabalili hrnec sádla a buchty a jelo se.

Sestra bydlela na kolejích ve starém činžáku. Z jejího vyprávění jsme tak zhruba tušili, jak to tam vypadá, ale netušili jsme, že sestra z taktických důvodů nevyklopí všechno. Bylo něco kolem jedenácté dopoledne, když jsme my tři vstoupili na půdu akademickou. Studenti byli ubytovaní v bytech, bez vrátnice, prostě normálka průchoďák. Lenka bydlela, jak jsme věděli, v pokoji, do něhož se bylo lze dostat pouze přes tři jiné pokoje. Pro mé rodiče to byla cesta očistcem. Všude byly natažené šňůry, plné černého prádla, kalhotky plácaly vysokého tatínka po hlavě, kličkovali jsme mezi láhvemi, hudebními nástroji a spícími studentkami i studenty, zmoženými pilným studiem. V předposledním pokoji byla konečně jedna studentka vzhůru. Seděla velmi spoře oděná na rozvrzané židli a v ruce třímala hrnek, z něhož zvolna popíjela.

Na náš nesmělý dotaz, jestli jsme tam správně, zdali tam bydlí naše Lenička, blahosklonně pokynula hrnkem, až jí vycákl obsah na koleno. Kupodivu to nebylo kafe, byl to rum.

„Jooo, vzadu, jdete dobře,“ pravila tím nejhlubším hlasem, co jsem kdy slyšela a zhluboka se napila.

Sestru jsme našli spící. Vedle ní ležel malý fousatý chlapík, naštěstí oděný do květovaného kaftanu.

Zkoprněle jsme nad nimi stáli. „Jéé, co tu děláte?“ otevřela oko sestra a kupodivu dost čile vyskočila.

Mužík v kaftanu se posadil, promnul si oči a zdvořile se představil. Byl to šlechtic francouzského původu, toho času pařížský clochard, pohrdající majetkem svých rodičů. U sestry v posteli se ocitl, jak nám bylo vysvětleno, že neměl jinou postel.

Rodiče vybalili hrnec sádla a buchty a tatínek pravil, že na Lenku počkáme v kavárně Slávii.

„To bylo naposled, ovečko, co jsem jel za Leničkou do Brna!“ oznámil mamince tatínek a ta s ním kupodivu souhlasila.

Od té doby platilo nepsané pravidlo, že Lenka vždycky přijede, když jí dojde sádlo, což bylo tak jednou za tři neděle.

Sestra mi přestala být dávána za vzor. Pro mě se ale vzorem stala. Nedostižným vzorem. Na její odvážné činy jsem já neměla. To já, když jsem jela dobýt svět šoubyznysu, odjela jsem v bílých kalhotkách a při nich i zůstalo. Nebyla jsem zkrátka nikdy tak důsledná, jako moje sestřička.

fotky - zdroj internet

 

 

 

Zuzana Zajícová

SoninkaI já podlehla...19:485.2.2010 19:48:08
ANanakJá Vám tak rozumím...16:4726.1.2010 16:47:45
RudolfPřečetl...09:2226.1.2010 9:22:18
Honza Marek, KanadaPuberťácké fígle00:5726.1.2010 0:57:33
ahojHelmouši :o)22:5125.1.2010 22:51:28
LudmilaKrasne, Zuzanko,21:0325.1.2010 21:03:30
LudmilaKrasne, Zuzanko,21:0325.1.2010 21:03:17
NULIZuzano, hurá,20:5125.1.2010 20:51:48
jitkaMoc pěkné16:0425.1.2010 16:04:51
Mirek T.S každým tříská puberta jinak...13:1225.1.2010 13:12:48
Helena S.Je to vtipně napsané,12:3825.1.2010 12:38:33
NaďaK tomu můžu11:1425.1.2010 11:14:17
Lída V.Opravdu paráda!10:1625.1.2010 10:16:48
Josef KobylkaJako vždy výborné, díky paní Zuzano09:4825.1.2010 9:48:13
Monika M.pokr.09:3825.1.2010 9:38:04
Monika M.Zazano,09:3025.1.2010 9:30:30
JaromírMooooooooc08:4725.1.2010 8:47:26
EvaSuper, Zuzano,08:4625.1.2010 8:46:11
jan kouřilParáda!08:4425.1.2010 8:44:07

Počet příspěvků: 20, poslední 5.2.2010 19:48:08 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Zuzana Zajícová

Zuzana Zajícová

Píšu o všem možném a činí mi to radost. Snad se moje texty budou líbit případným laskavým čtenářům. Pokud chcete i nadále sledovat moje blogy, musíte se podívat na iDnes. Tam mě najdete...

Snažím se vydržet a ve zdraví přežít úskalí středního věku. Své blogerské schopnosti jsem zúročila v knihách Nezbytné pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i s prachama, Drsný život zralé ženy a nejnověji Tančím u tyče. Lze zakoupit nebo objednat, vydalo nakladatelství Akcent http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.