Na Silvestra se někdy dějou věci!

pondělí 4. leden 2010 08:00

Někdy je dobré vyjet si na závěr roku za hranice všedních dnů. Obzvlášť pak za komunistů…

 

 

 

Tímto heslem se řídili moji rodiče a jejich kamarádi Roháčkovi po několik Silvestrů. Jednou vyrazili tu do Berlína, tu do Prahy nebo  Budapešti a jednou dokonce, považte, i do lůna kapitalistického pozlátka – do Vídně! Tam to tedy bylo pod křídly cestovní kanceláře Čedok, jinak to ani nešlo.

Samotná cesta byla složitá. Z našeho maloměsta se museli maminka, tatínek, paní magistra Roháčková a pan inženýr Roháček dopravit do Prahy. Zvolili tradiční cestu. Motoráčkem o dvou vagónech z Moravské Třebové do Třebové České, s přestupem ještě v Třebovicích, protože tam motoráček končil. V Třebovicích honem přelezli do osobáku a z něj vystoupili v České Třebové. Rychlík do Prahy jel vzápětí, ale naštěstí měl, jako obvykle, zpoždění. Jinak by to ti čtyři sotva stihli se všemi těmi kufry a při tom náledí, které zrovna tehdy bylo.

Jak tak naši kapitalismu chtiví cestovatelé kvačili po zmrzlém peronu, paní magistře se smekla nožka a už to bylo. Sletěla jako zralá hruška, v nožce to křuplo a evidentní komplikovaná zlomenina byla na světě…Paní magistra byla dáma korpulentní a navíc značného vzrůstu, takže při dopadu na zem a na svou nožku dvaačtyřicítku se nikdo té zlomenině nedivil. Jenže co teď? Silvestr za dveřmi, cesta do Vídně zaplacená a teď tohle! Nakonec byla nejrozumnější sama paní magistra.

„No co,“ pravila při čekání na sanitku, „přece si to nezkazíme všichni. Pojedete a basta, já na vás počkám tady ve špitálu.“

Ostatní se nedali dlouho přemlouvat. Naložili paní magistru do sanity a spěchali na zpožděný rychlík.

V Praze bez problémů našli průvodkyni z Čedoku i ostatní spolucestující, nalodili se do rychlíku směr Vídeň a hleděli vstříc zářné budoucnosti a kapitalistickému pozlátku. Taky pan inženýr se značně uvolnil a chvílemi se blaženě usmíval při představě divoké silvestrovské jízdy bez manželčina přísného dohledu.

Z radostného snění všechny vytrhla celní kontrola. Kdo si pamatuje doby tuhého socialismu, ten chápe. Pro ostatní mladé čtenářstvo jen budiž vysvětlením, že kontroly byly přísné, nekompromisní a nejeden chudák byl svlečen donaha, svíceno mu bylo do všech otvorů a pašované valuty, (třeba i sto marek nebo dolarů!) bez dalších průtahů zabaveny. Mnohý takový perlustrovaný obyvatel socialistického tábora byl navrácen zpět do mateřské náruče vládnoucí strany a pak i patřičně popotahován. Proto se nedivme našim cestovatelům, že je veškerý humor přešel a že s hrůzou očekávali věcí příštích.

Přísná celní kontrola probíhala zatím bez větších problémů. Všichni v kupé poctivě otevírali zavazadla, jejich pečlivé složené svršky byly důkladně rozházeny a posléze do zavazadel našlapány. I pan inženýr Roháček ochotně otevřel kufr, vědom si toho, že se nemá čeho obávat, neboť peníze pro přilepšení měla u sebe paní magistra a v tom rozčilení mu je nestačila  předat. Hlavně to jaksi na tom nádražním perónu nešlo, měla je totiž rafinovaně přímo na těle, zašité ve své objemné podprsence.

„Co to má znamenat?“ zahřímal celník, zírající do útrob kufru páně inženýrova. „Co tohle má znamenat?“ Celník začal tahat z kufru sváteční ošacení, prádlo, kosmetiku a házel je na zkoprnělého pana inženýra. Všechno, co bylo v kufru, bylo sice značné velikosti, leč určeno dámě. Tedy paní magistře. Nepřítomné paní magistře. Pan inženýr se na sedadle scvrkl na polovic, otřel si z čela pot manželčinou spodničkou a nebyl mocen slova. Bylo mu jasné, že tohle nelze někomu, jako byli naši celníci, prostě vysvětlit.

Slova se ujal můj tatínek. Ne nadarmo se věnoval při studiu medicíny psychologii! Prostě si vzal celníka stranou do uličky a jal se mu vysvětlovat situaci. Všichni v kupé natahovali uši, ale neslyšeli nic. Jen mohli sledovat, jak se zarputilý výraz celníkův mění, aby nakonec, spolu s tatínkem, chápavě pokyvoval hlavou a vrhal na pana inženýra soucitné pohledy. Vrátili se oba do kupé. Celník vrazil razítko panu inženýrovi  do pasu, poklepal mu  na rameno a  opustil kupé. To jednohlasé vydechnutí muselo být slyšet až do Vídně.

„Cos mu řekl?“ všichni byli zvědaví, ale tatínek to nechtěl prozradit.

Na Silvestra ve Vídni všichni zúčastnění dlouho vzpomínali. Jak se na pana inženýra skládali, jak mu každý z mužského osazenstva půjčil něco na sebe, jak se s tatínkem dělili o holicí potřeby a jak si to nakonec parádně užili.

Tatínek teprve doma mamince prozradil, jak toho celníka ukecal.

„Udělal jsem z Olinky domácího tyrana a vylíčil jsem mu, jaké štěstí Honzu potkalo, že si ta jeho semetrika zlomila nohu a on se může konečně rozšoupnout, tedy pokud mu to ten celník dovolí,“ smál se tatínek.

Chudák paní magistra, na tu se nikdo neskládal, ta musela přetrpět v nemocnici v erárním a indulonu místo značkového krému jí půjčila uklízečka.

Dalšího Silvestra slavili rodiče a Roháčkovi pro jistotu u nás doma. Ono se taky totiž provalilo, že tehdy dostali ten zájezd s Čedokem jaksi neprozřetelně, navíc kvalitně nereprezentovali, a byl šmytec. Bylo to naposledy, co mohli rodiče vyjet za hranice všedních dnů. Už je nikdy nepustili ani s tím Čedokem...

 _

 

 

 

 

Zuzana Zajícová

JanaHezké,22:311.10.2010 22:31:32
vladimir bosakPřístup zakázán12:076.1.2010 12:07:14
ANanakJá jsem16:025.1.2010 16:02:55
jitkaKontroly18:244.1.2010 18:24:24
jan kouřilMám co oplácet16:404.1.2010 16:40:33
Mirek T.Váš článek mi něco připomněl,13:064.1.2010 13:06:29
NULITak já mohu10:544.1.2010 10:54:30
RudolfPěkné psaní o cestování10:184.1.2010 10:18:09
Josef KobylkaOpět výborné paní Zuzano. Děkuji.09:524.1.2010 9:52:35
NaďaNa hranicích se09:494.1.2010 9:49:59

Počet příspěvků: 12, poslední 1.10.2010 22:31:32 Zobrazuji posledních 12 příspěvků.

Zuzana Zajícová

Zuzana Zajícová

Píšu o všem možném a činí mi to radost. Snad se moje texty budou líbit případným laskavým čtenářům. Pokud chcete i nadále sledovat moje blogy, musíte se podívat na iDnes. Tam mě najdete...

Snažím se vydržet a ve zdraví přežít úskalí středního věku. Své blogerské schopnosti jsem zúročila v knihách Nezbytné pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i s prachama, Drsný život zralé ženy a nejnověji Tančím u tyče. Lze zakoupit nebo objednat, vydalo nakladatelství Akcent http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.