Jak jsem chodila do tanečních

pondělí 9. listopad 2009 08:00

zdroj: internet

  Tak tu máme plesovou sezónu. Nebo vlastně dobu tanečních. Je tedy na čase zavzpomínat, utřít zvlhlý zrak a zalistovat v paměti, dokud ještě slouží.

 

Moje o sedm let starší sestra mi nastavila laťku hodně vysoko, tedy co se týče krásy, elegance a taneční a plesové výbavy. Když jí bylo šestnáct, mně bylo pouhých devět. Ona byla krásná, já zelené vyžle s nožičkama a ručičkama jako hůlčičky.

Pamatuju si jako dnes, jak moje sestra stála na stoličce, točila se kolem dokola a maminka jí nastavovala délku plesových šatů. To byla krása! Šaty byly zcela v souladu tehdejší módy, tak jak ji diktovala léta šedesátá a maminka, autorka onoho skvostu, se opravdu vycajchnovala. Šaty byly navíc zdobené opravdickými diamanty, jak jsem byla tehdy skálopevně přesvědčená, a všechny sousedky se chodily dívat na tu nádheru. Sestra Lenka si k tomu zázraku ještě na hlavě vytvořila překládaný drdol, obohacený příčeskem z pravých (maminčiných) vlasů. Jediným skoro neřešitelným problémem byly punčochy, tehdy úzkoprofilové zboží, jež moje sestra opatrovala jako oko v hlavě a když se na nich objevila dírka, byla to tragédie. Zde musel nastoupit náš tatínek a zajistit přísun punčoch nových, podpultových. To víte, venkovský pan doktor, ten měl konexe i mezi prodavačkami drobného zboží, nebo jak se to tehdy jmenovalo.

Já jsem veškeré přípravy do tanečních sledovala s neodbytným pocitem, že já teda takhle krásná určitě nebudu, a že moje šaty určitě nebudou takhle princeznovské a navíc ještě zdobené pravými diamanty!

Jak jsem byla ve svých devíti letech jasnozřivá! Když jsem já za sedm let začala chodit do tanečních, byla móda úplně jiná, zcela neprinceznovská. Taky já jsem se moc nepovedla a když mi maminka šila šaty, byla jsem nucena vyslechnout nejeden povzdech, že na takovou tyčku se teda fakt blbě šije. Na moje šaty se sousedky nechodily dívat a jediný můj tatínek, jako vždycky, prohlašoval, že mi to moc sluší a že jsem moc krásná. O diamantech na sestřiných šatech jsem dávno věděla, že to byla jen bižuterie, navíc by se na šaty podle módy let sedmdesátých nehodily. Jedinou výhodu jsem měla v množství punčocháčů, dostupných i na pultě, a bez tatínkovy intervence.

I přes všechna příkoří a trápení s hubenou postavou mě taneční moc bavily a dokonce i maminka připustila, že tančím dobře a že je na mě, kupodivu, vzhledem k postavě, i docela  hezký pohled. U nás na malém městě byly taneční událostí důležitou, v té temné době jedna z mála příležitostí, jak se sejít a trochu si užít. My jsme chodili do tanečních  všichni - celá naše třída. Tedy celý druhý ročník na gymplu a aby byl dostatek tanečníků, chodil s námi i celý druhý ročník střední zemědělské školy. Tam zase měli málo tanečnic a tím pádem to bylo fifty fifty.

Taneční započaly hned v září, tedy v době, kdy jsme chodili místo do školy na družstevní lány sbírat brambory. Největší problém tudíž byl před nástupem na parket vydrbat si ruce od hlíny. Na nějaké komplikované účesy jako za dob tanečních mé sestry nebylo ani pomyšlení.

O pauze mezi sbíráním brambor jsme na poli trénovali kroky a figury, řešili jsme, kdo s kým bude tancovat, a hlavně jsme trnuli, aby nás stařičký autobus dovezl včas z pole do civilizace.

V tanečních hodinách jsme my, dámy, nezažily stání v koutě, my jsme šly všechny na dračku! Když mistr zavelel „Pánové, zadejte se," nastal úprk a u mých nohou nezřídka přistálo hned několik tanečníků. Prostě kluci rádi tancovali a nikdo se neulejval. O mě byl velký zájem z jednoho prostého důvodu. Váha. Vážila jsem jako dnešní modelky a tudíž se mnou bylo snadné vyhrávat v různých soutěžích, které si vymýšleli naši taneční mistři. Různá přenášení partnerek z místa A do místa B byla se mnou v náručí předem vyhraná. Nicméně jsme se v průběhu hodin ustálili a já měla po celou dobu svého stálého tanečníka Pavla ze zemědělky. Že nám to spolu šlo, svědčí třetí místo v závěrečném hodnocení celých tanečních. Jojo, kdeže loňské sněhy jsou; celou noc jsem marně vzpomínala, jaké měl můj milý tanečník příjmení...

V Praze je situace asi zcela jiná. Moje dcera chodila za taneční a syn pro jistotu vůbec. To je něco, co jsem já, holka z malého města, prostě nemohla pochopit. Přece chodit do tanečních je bezva a basta! Hned bych se vrátila na parket, hned bych zase řešila, co na sebe, s kým budu nejvíc tancovat a kdo mě nakonec doprovodí domů! A s kým se budu líbat v aleji...ach jo...

Zuzana Zajícová

jitkaZuzano,23:2310.11.2009 23:23:22
jan kouřilVaše vyprávění potěšilo08:2210.11.2009 8:22:59
ViktorPáni, dámy, beseda začíná… 205:5710.11.2009 5:57:01
ViktorPáni, dámy, beseda začíná…105:5510.11.2009 5:55:38
RozinkaJo tanecni04:2010.11.2009 4:20:27
Honza Marek, KanadaJak jsem chodila....23:549.11.2009 23:54:25
májadlouhou dobu18:099.11.2009 18:09:44
nerriNávrat do časů mládí16:529.11.2009 16:52:18
NULIČlověk si při čtení Tvého16:359.11.2009 16:35:27
ANanakTakže já15:059.11.2009 15:05:14
Mirek T.Jo, to když já10:589.11.2009 10:58:47
josef hejnaZuzano, je to hrůza,10:039.11.2009 10:03:52
NaďaI my máme na pořadu09:029.11.2009 9:02:09
RudolfDík za08:579.11.2009 8:57:25

Počet příspěvků: 14, poslední 10.11.2009 23:23:22 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.

Zuzana Zajícová

Zuzana Zajícová

Píšu o všem možném a činí mi to radost. Snad se moje texty budou líbit případným laskavým čtenářům. Pokud chcete i nadále sledovat moje blogy, musíte se podívat na iDnes. Tam mě najdete...

Snažím se vydržet a ve zdraví přežít úskalí středního věku. Své blogerské schopnosti jsem zúročila v knihách Nezbytné pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i s prachama, Drsný život zralé ženy a nejnověji Tančím u tyče. Lze zakoupit nebo objednat, vydalo nakladatelství Akcent http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.