Opuštěná zvířátka

pondělí 28. září 2009 08:30

  Naší cestě na Francouzskou riviéru předcházely velmi náročné přípravy. Jelikož jsme majiteli početného zvířecího ansámblu, bylo nutno vymyslet, jak ty chudinky bez nás přežijí, zatímco my se budeme válet na zlatých plážích, líně hledět do azurových vln moře a vůbec si užívat. Starosti o naši kníračku Berušku, kocoura Moura, kočičí maminku Mindu a její tři děti, nám nedaly spát.

 

Koťata se narodila 5.srpna a v den odjezdu na dovolenou jim byl zrovna měsíc. Nejkrásnější kotěcí věk. Marně jsem doufala, že jim bude stačit jen cucání mlíčka naší Mindy. Příroda je příroda a den před odjezdem jsme museli koťatům poprvé dát kotěcí granule. O starost víc, jak přečkají bez  naší celodenní péče! Po pečlivém zvážení jsme zvolili jako naši plnohodnotnou náhradu sousedku Alenu, známou svou bezbřehou láskou ke zvířatům všech velikostí.

Jelikož koťata jevila značné artistické schopnosti, museli jsme jejich domeček několikrát nastavovat. Výška se nám zdála dostatečná, aby koťata těch deset dní, co budeme pryč, bezpečně přečkala na vyhrazeném místě. Pro jistotu jsme přišroubovali vysoké prkno mezi dveře obýváku, aby se nám ta kočičí mládež nepoztrácela v domě a přilehlém okolí.

Den před odjezdem absolvovala Alena důkladné školení a pobaveně poslouchala moje instrukce. „Neboj, já to zvládnu, klid, to není problém," říkala. Jen se trochu se podivila nad ohromným množstvím kotěcího, kočičího a psího žrádla.

Odjeli jsme, ale pořád jsme museli myslet na naše zvířátka. Chudinky, jejich svět se určitě zhroutil, nemůžou pochopit, kam se poděli jejich milovaní páníčci...

Deset dní uteklo jako voda. Nám. Ne tak sousedce Aleně. Vrátili jsme se plni dojmů a v domě nás očekávala celá nastoupená jednotka. Nikdo nescházel! Jen dveře do obýváku byly zatarasené lešenářskou podlážkou. Minda  přes ni přelezla, protáhla se malou škvírou a hned si mi postěžovala. Ta potupa! Lešenářská podlážka!

Odstranili jsme překážku a za ní seděla tři koťata a zvědavě si nás prohlížela.

„Á, konečně!" radovala se naše sousedka, která přiběhla vzápětí, „konečně jste tady! To byl horor!"

Zatímco my si užívali jižního slunce, koťata se hned po našem odjezdu rozhodla, že překonají všechny pracně  zbudované překážky a obsadí obývák. Taky jevila značnou chuť k jídlu. Sousedka  k nám chodila několikrát za den, přes den nechávala pootevřené dveře a každou chvíli kontrolovala stav na našem dvoře přes plot. Proto ji zcela vyvedlo z míry, když jednou odpoledne našla jen Berušku v pelíšku, Moura jako obvykle pod hruškou a obývák prázdný. Minda a koťata byly v trapu. Minda se zkrátka po pěti dnech rozhodla, že je načase ukázat svým potomkům i drsnější stránku života.

Alena pátrala všude. Na dvoře, na zahradě, prolezla půlku vesnice. Nic. Minda se objevila až druhý den. Spořádala misku jídla a pokukovala po Aleně. Seděla, pečlivě si myla kožíšek a dělala jakože nic. Nehodlala Aleně ukázat, kam koťata schovala.

„Tak jsem si řekla, nejsem blbá," líčila nám Alena, „budu dělat taky jakože nic. Tak chytrá jako Minda jsem taky."

Alena se otočila zády a předstírala lhostejný odchod. Minda zase předstírala, že hodlá strávit  zbytek života mytím pravé tlapky. Konečně se obezřetně rozhlédla a běžela přes dvůr na zahradu. Alena se za ní plížila jako indiánský stopař. Takticky využívala členěného terénu a vzrostlých keřů. Minda běžela na konec zahrady a namířila si to do polí. Tam, daleko od našeho domu, stály tři veliké nakladače se senem, přikryté plachtami. Minda běžela až k tomu nejvzdálenějšímu a vyhoupla se nahoru.

Alena se připlížila a zkoumala vůz, nacpaný senem. Minda i s koťaty jako by se do země propadla."Čiči, čičííí, no tak, kde jste?"

Z útrob vozu se ozvalo mňouknutí. Koťata se prozradila.

„Nedovedete si představit, jak na mě byla Minda namíchnutá, když jsem vyhrabala koťata z toho sena a odnesla je domů."

Alena pak našla a naistalovala tu podlážku a chodila na kontrolu každou hodinu. Když jsme přijeli my, uměla už všechna koťata chodit na kočičí záchod, bravurně šplhala po záclonách, cpala se granulemi i Mindiným mlíčkem a své dva dny a jednu noc v lůně divoké přírody brala jako takový pobyt na skautském táboře.

Pokud máte nějaký problém nebo je vám smutno, pořiďte si zvířátko. Je celkem jedno jaké, ovšem koťata jsou stejně nejlepší!

P.S. jedna naše kočička je ještě k mání!

fotoa.jpg

fotob.jpg

fotoc.jpg

fotod.jpg

Zuzana Zajícová

martinapomoc11:1424.10.2009 11:14:39
ANanakUž po několikáte20:2930.9.2009 20:29:37
Monika M.To byl fakt horor!14:0130.9.2009 14:01:38
NULITeda, už se začínám10:5429.9.2009 10:54:49
EVAZuzano, nepochybuji o tom,23:4028.9.2009 23:40:36
Lída V.Ludmilo,23:1928.9.2009 23:19:02
Mirek T.Kočky jsou inteligenti23:0528.9.2009 23:05:56
LudmilaKrasne fotky i povidani.17:1928.9.2009 17:19:47
jan kouřilVzácný příklad12:0528.9.2009 12:05:32
RudolfPěkné kočičky11:4828.9.2009 11:48:54
Lída V.Už jsem psala,11:3928.9.2009 11:39:21
NaďaDodateček09:1028.9.2009 9:10:38
NaďaChudery opuštěné...09:0928.9.2009 9:09:29

Počet příspěvků: 13, poslední 24.10.2009 11:14:39 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.

Zuzana Zajícová

Zuzana Zajícová

Píšu o všem možném a činí mi to radost. Snad se moje texty budou líbit případným laskavým čtenářům. Pokud chcete i nadále sledovat moje blogy, musíte se podívat na iDnes. Tam mě najdete...

Snažím se vydržet a ve zdraví přežít úskalí středního věku. Své blogerské schopnosti jsem zúročila v knihách Nezbytné pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i s prachama, Drsný život zralé ženy a nejnověji Tančím u tyče. Lze zakoupit nebo objednat, vydalo nakladatelství Akcent http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.